Konec v dohlednu!

1. května 2017 v 8:08 | Simona |  Manželský život
Sobota ráno: slunko svítí, jedinný krásný den v týdnu a já jsem si to štrádovala do školy na přednášku. Manžel mi byl v patách. Ach nééé.. přednáška! Ale naděje je v dohlednu! Přednáška to byla poslední!



"To je z naší fakulty?" ozval se přednášející na konto hlasité hudby, řevu a zase hudby. "To by mě zajímalo, co je to za předmět..." Poslední přednáška mého vysokoškolského studia (doufám) a vtipná! Řekla bych, že to byl Majáles. Trefné - poslední přednáška při oslavách studentstva. Dnes si tu tak sedím a říkám si, že jsem si měla tu poslední přednášku nějak více užít nebo prožít, udělat něco významného.. už nikdy nesednu do školní lavice a o svoje "efektní naposled" jsem se připravila. Tak hlavně, že už tam nemusím. Teď jen zkouška a napsat něco chytrého do diplomky a.. snad to bude.

V manželském životě toho zažíváme a prožíváme mnoho. Každý den je něco nového: Deník manželky: 1rok a 7 měsíců (a 4 dny) - Konec přednášek a konec vysokoškolské života je v dohlednu! Chválíme a radujeme se. Nejvíce si pochvalujeme poděděnou myčku - aneb jak jsme objevili nový rozměr manželského života (problémem již není hromada nádobí, problémem se staly dvě hromady : toho čistého uvnitř a toho špinavého venku).

.. Také jsme byli na motýlech!A Stylově!
H.-íček mi opravil mou krásnou staro-novou Esku. Pád ze střechy auta jí moc neprospěl a potřebovala nějaké opravy. Pořád to není dokonalé, ale jezdit se dá.Tak jsem jela. Do práce a zpět, na konec ulice a zpět, do Tróji a zpět. Na svém zeleno-bílém authorovi si stěžuji, že mi skáčou lidi do cesty, protože mě neslyší. Na své modro-bílé Esce mám původní přenádherný zvonek, který tak trochu není třeba. Víte jak zní, když se třese s příborníkem? Přesně takhle zním já, když jedu v Praze po kostkách. Na lidi pod koly si rozhodně nemůžu stěžovat. Chápu taky, proč se začala vyrábět kola odpružená! A naplno jsem pochopila, proč jsou tlusté gumy více prodávané (kanál, který se v česku dává na kraj silnice má totiž identicky velké otvory jako je šířka pneumatiky na mé milované Esce). Zatím mě ale nic neodradilo od užívání si klasiky (několik dalších kanálů s podlouhlými otvory by to mohlo vyřešit). Každopádně jezdím a jeli jsme. Botanická zahrada Trója. Honza doma povídá, že nechce do skleníku Fata Morgána. Oukej. Hlavně, že někam jedem. U pokladny se mě paní dotázala, jestli chceme na motýli a já s nadšením kývu jak ten vrklající se pes, co se dává na palubní desky aut. Po asi půl hodině zjišťujeme, že motýli jsou ve Fata morgáně a před Fata morgánou je fronta dlouhá jak tejden! Nenechávám se odradit a čekám, čekám a čekám. Honza chodí kolem a po několika desítkách minut přináší svařák. Nutno podotknout, že jsme si vyrazili na lehko s pár stovkami, bez dokladů, mobilů a všeho co je třeba za deště. Nicméně, čekáme a nakonec se dočáme. Motýli jsou krásní! Ta fronta mi za to tedy stála! (H.-íčkovi za to stál asi ten svařák).

Užili jsme si, prší, jedeme dom. Krásné, manželské sobotní odpoledne.

Vypadá to, že toho spolu moc nepodnikáme. Jenže my podnikáme. Třeba jsme byli zase běhat. Honza si nasadil tempo, já vyřízená ze školky se ho snažila dohnat. Podél Vltavy, na Vyšehrad, dolů a domů. Na zpáteční cestě během Honza kolem mě nebo dopředu a dozadu. Asi se nudil. Uklidňovalo mě jenom to, že ze statistik jasně vyplývá, že muži běhají ryhleji!

NEBO

Si jdeme zahrát squash a přizveme nějaké přátelé.

NEBO

Se jen tak procházíme a povídáme.

NEBO

si vyrážíme na thajské masáže. To je ale jiné vypravování.


Mějte se krásně.

S.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama