Naše kola

6. března 2017 v 19:32 | Simona |  Manželský život
Vstávám 10 minut před sedmou. Docela pozdě. Ale co.. venku je hezky. Pojedu na kole, tak jsem tam nejrychleji.
7.30 hledám klíče.


"No doprdele!" Odpusťte mi má ohovná slova takhle časně, ale jinak to nešlo.
"Kde ty klíče jsou?" Mám klíče od sklepa, ale klíče od kol, která jsou ve sklepě, zamčená k sobě, nemám!
7.40: " No doprdele podruhé a potřetí!"

7.45: Ha.. to třetí kolo není zamčené k těm dvou předešlým. Fajn, jedu na něm.
7.50 a já jsem stále doma! Školka má být odemčena před 8.00.

Cesta tramvají mi trvá 15-20 minut. Cesta metrem + cesta pěšky na mětro kolem 20ti minut. Cesta pěšky 30-40 minut. Cesta na kole 10-15 minut. Mám kolo. Na mostě zjišťuji, že moc nebrzdí. U Národního divadla zjišťuji, že je měkká zadní guma.

" Tak snad dojedu!" Povídám pánovi na přechodu. Nevím, jestli dělal, že mě neslyší nebo mi nerozuměl nebo mě opravdu neslyšel. Každopádně mě ignoruje. Fajn.

8.00! "No ty brďo! Já jsem to do té školky stihla. Fakt. První dítě přichází 8.25. "Doprdele po čtvrté!" To jsem mohla být v klidu a dojít se ještě vyčůrat. Nedošla jsem si. Dveře se předávají z ruky do ruky.

"Doprdele po páté!" Kde jsou ty holky?! Chce se mi fakt čůrat.

9.45 .. čůrám!

15.45 - odjíždím domů. Omlouvám se v duchu za všechna dnešní použitá sprostá slova a hněv a jedu. Šlapu na měkké zadní gumě a je mi to tak nějak jedno.

19.26: klíče jsme stále nenašli! Bunda, batoh, kalhoty, kraťasy, znovu šuplíky, bunda, batoh, kapsy u kalhot - nevim. Asi vysublimovaly nebo co. Mám však takové neblahé tušení, že klíče se ukrývají a nechtějí. Mám však takové tušení, že pod hromadami knih na nevužívaném pracovním stole v ložnici se skrývá jejich ukrýt a chtějí být nalezeny, abych mohla zítra do práce na kole.. Hromady knih a papírů dnes ale nebudou uklizeny. Ne! Ony tam budou ležet a prach na ně bude dále sedat. Prach na chudinky klíče, jisto jistě v tom místě ukryté a já zítra do práce pomažu pěkně v tramvaji ušmudlané..

A jestli nejsou.. tak promiň můj drahý milovaný manželi!

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 6. března 2017 v 19:53 | Reagovat

Takové patálie po ránu ???

2 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 6. března 2017 v 20:52 | Reagovat

Máš můj obdiv, taky už jsem chtěla vyrazit do práce na dvou kolech (v mém případě na koloběžce), poprvé v tomhle roce. Ale ochořela jsem.
Nebrzdící kolo mě docela děsí. Já jsem jednou dojela do práce na koloběžce, která měla pro změnu zadní kolo zabržděné. Jo, byla to makačka, ale asi o něco bezpečnější než ta tvoje varianta. :D

3 padesatka padesatka | E-mail | Web | 6. března 2017 v 20:54 | Reagovat

Bojím se jezdit na kole ve městě, jsem celá posraná (promiň) a u ND bych byla teda kór... :-) To jsi teda dobrá..!

4 denikmanzelky denikmanzelky | E-mail | 20. března 2017 v 21:05 | Reagovat

[1]: To jo! Je to k pos.. :D

5 denikmanzelky denikmanzelky | E-mail | 20. března 2017 v 21:05 | Reagovat

[2]: Za obdiv díky! Není to ale moc velký big deal! Mám to asi 10 minut po rovince:)

6 denikmanzelky denikmanzelky | E-mail | 20. března 2017 v 21:06 | Reagovat

[3]: Dnes jsem jela zase... tentokrát jsem málem zahučela do obrovské kaluže na rohu divadla (nemám blatníky). Brzdila jsem a dělala manévr - jenže dělej manévr bez kafe!

7 padesatka padesatka | E-mail | Web | 20. března 2017 v 21:21 | Reagovat

[6]: Máš stále můj obdiv... ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama