Dojetí, vděčnost a dny a dny

28. prosince 2016 v 17:01 | Simona |  Manželský život
Poslední dobou mě všechno dojímá. Dojímá má, že je venku zase zima. Dojímá mě smích dětí. Dojímá mě, když slyším starou - dobrou známou píseň. Jsem dojatá, když si vzpomenu na holky a na to co jsme spolu všechno prožily. Je mi do breku, když ležím vedle svého úžasného manžela v posteli a cítím, jak mi dýchá na krk.

Asi je to tím stářím. Nebo možná tím, že se blížím ke třicítce. Co já?! Co teprve takový Týna a Káča že? (Jen kontroluji, jestli to čtou).

Líbí se mi chodit. Líbí se mi běžet a líbí se mi milovat. Milovat svět a celý život v něm. To mě asi dojímá nejvíce - život. Někdy bolí, někdy je smutný, jindy zase veselý a radostný. Když takovéhle dojetí právě prožívám jsem nejradši v obětí - a můj muž je vždycky tam! Tak si prožívám další dojetí - dojetí z vděku za něj a za náš společný život, za to jaký je!

Konec sentimentu.

A v tom našem ráji to není vždycky jen růžové. Máme i chvilky napětí. Třeba když se rozhodneme projít Prokopským údolím. Všechno je supr. Procházíme se, povídáme - vždycky si máme co říct. Pro upřesnění: Já mám vždycky co říci. A skoro u konce naší cesty má H.-íček báječný nápad na zkratku. Ještě než uděláme krok položí otázku, která se týká mého časového harmonogramu, a protože jsme v posledních měsících na toto téma trochu přecitlivělá, tak to beru za jízlivou poznámku a zuřím. Jenže v tu chvíli dělám krok na onu zmiňovanou zkratku a buch. Moje báječná černá Crocs bota klouže a já se válím na zemi v blátě. Kompletně celá v kabátu, s kabelkou, Crocs boty, béžovou čapkou s bambulí, v sukni a v punčochách. Level zuřivosti nabírá vol. 10!

Asi po deseti krocích se mi chce začít hrozně smát - jsem celá zablácená, ale zachovávám decórum naštvané ženy v právu a jedu domů. A co je mi to? Líto je mi to, líto. Doma se mi už tak smát nechce, spíše brečet. Smažím usmiřovací palačinky a když už si myslím, že H.-íček nikdy nepřijde, přichází s květinou. Já ho tolik miluji! Dovedete si to představit?

A tak mu jdu zamilovaně vyžehlit košile..
Může být láska silnější a silnější každým dnem?

S.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Bloud. Well Bloud. Bloud. Well Bloud. | Web | 28. prosince 2016 v 17:47 | Reagovat

Jsi březí?:)

2 padesatka padesatka | E-mail | Web | 28. prosince 2016 v 18:46 | Reagovat

[1]: To leda...aby byla senilní, na to je moc mladá... :-)

3 denikmanzelky denikmanzelky | E-mail | 28. prosince 2016 v 19:07 | Reagovat

[1]: Nee:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama