Řijen a aktuální dění

21. října 2016 v 15:10 | Simona |  Manželský život
Za 9 dní je konec října. Cože?
Nestíhám, nestačím.. co bych Vám povídala. Nestíhám nic. A to jsem si myslela, jak to bude lepší. Není. Naopak. Mám pocit,že mi čas žere nějaký časožrout.

Moje dýňové rizoto.


Děje se toho tolik..
V práci: Nestíhám, nestačím. Furt něco. Papír sem, papír tam, kam já je všechny asi jako dám?!
Vyplňování dokumentů pro MŠMT hodnotím jako pakárnu na čtvrtou! Vyplňování online výkazů jako pakárnu na osmou! Poslala jsem výkaz S01 a v tu chvíli se objevilo, že nemáme výkaz R13. Grr... dejte nám pokoj! My chceme pracovat s dětma. Do všech tabulek jsem měla chuť napsat ať si to strčí za kabát, já tu pracuji s dětma ne s automobily na míru. Jděte se vycpat fakt vy úředníčci z magistrátu. Kdo tohle vymyslel?
Mám pocit, že nikdy dítě nevyděli ani z tramvaje, natož ve školce.

Takhle si fotím, když jsme s dětmi v parku.

Tak konec rozčilování. Ve školce to funguje, někdo ještě stále pláče, někdo se začal vztekat a někdo přijde s úměvem od ucha k uchu. Je to náročné, je to vyčerpávající a někdy se mi chce brečet a dneska třeba smát. V úterý jsem jela z práce po mnoha náročných hodinách, kolegyňka na školení a já skoro celý den sama se stovky dětí. Připadalo mi, že jich je tam minimálně jedno sto. Nebylo. Bylo jich asi 15. Po cestě v tramvaji jsem měla obrovskou chuť brečet. Po 4 letech na střední, 3 letech na bakaláři, 2 letech na další střední a 1 roce na Mgr. ( a současných studii) budu pracovat v tomhle řvoucím ústavu? Ach nééé.. A ve čtvrtek jsem si chtěla hodit mašli. Jenže já je stejně miluji!:) Hlava mě začala bolet ve středu a nechtěla přestat! Ty jejich pisklavé hlásky se mi zarážely hluboko. Zvládli jsme to. Všichni. Já i děti. Několik maminek mi hlásilo, že jejich ratolesti v noci prakticky nespali. Bezva, říkala jsem si. Jenže ony neusli ani ve školce. Tak já nevim, ale začínám mít podezření, že nám hází do jídla nějaké energeťáky.

Dneska jsme si udělali pohodičku. Nejen, že bylo jenom sedm dětí, bylo i moc příjemně na podzimní procházku. A tak jsme šli. Nejdříve jeli. Tramvají na Letenskou pláň. Krása, smích, úleva. Zasloužená vycházka v podzimním větříku.
A odpoledne? Spali a spali.. (možná, že ještě teď tam kolegyňce spí. Doufám.)

A já a Honza?
Byli jsme na squashi.
Honza poprvé. Já po roce. Dříve jsem chodila každý týden, pak nebyli lidi a pak mě to nebavilo. Tak jsme si vyšli. Nechtělo se mi, to se ví. Nechtěla jsem to Honzu učit, ale protože ho tak strašně miluji, šla jsem. Zpruzeně sice, ale šla. A bylo to fajnové. Tak máme novou manželskou zábavu. Říkejme jí prozatím "pinkáme si s míčkem".

Taky peču. Samozřejmě. Správná ženuška se o svého muže postará:D


Před několika týdny jsem v akci Dny Marianne koupila H.-íčkovi novou, krásnou košili. Po příchodu do shromka mě všichni upozorňovali, že se mi povedla. Nikoho zřejmě nenapadlo, že si ji koupil sám. CHa. No, nekoupil. Kdyby bylo po jeho, koupil by si zřejmě týpí, pončo a šel žít někam do prérie. Já. Městská ženuška však vrčím jen při zmínce o batikovaném triku. Má jich totiž několik. Kupodivu je teď už tolik nenosí. Snad jsem tím nezabila jeho přírodní touhy.

Moje první letošní jízda do školy. Miluji Prahu.

Taky jsme byly s holkama na večeři. NAPROSTO LUXUSNÍ VEČEŘI. Akorát jsem se tak přežrala (doslova), že mi bylo blbě.
Daly jsme si burger a hranolky.. hmmm. Moje milé kejmošky objevily (díky nějaké mé čtenářce) můj blog. Což jsem nečekala, takže kdyby ho teď třeba četly, tak sorry, ale někdy vás tu holt zmíním. Do mého Deníku manželky patříte.
Po dlouhé době jsme byly s T. a K. na kafi, horké čokoládě a pak na tom burgříku. Hmm... Tomu říkám foodporn.

A úplně ve finále Vám popíši svojí žárlivost.
Nějak mě za celý minulý rok nenapadlo, že by mohli být i holky iťačky. A pokud ano, tak že rozhodně vypadají jako Amy z Big bang theory, ba i hůř. A mé zjištění, když mi H. ukazoval nějaké nové kolegy z nové práce? Jakože cože? Nějak jsem z toho byla v tak marnivém šoku, že jsem nemohla spát. Předsudky jsou všude kolem mě. A hlavně ve mě koukám.

A takhle si po nocích maluji přáníčka, místo abych dělala věci do školy.

Tak já končím. Jdu dělat něco produktivního. Zítra jdeme do školy a víkend máme nabitý.

Ciao bejbata.

S.



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama