Dělám co můžu

2. září 2016 v 21:53 | Simona |  Manželský život
Po dlouhé době mám teď chuť, chvíli času a náladu na psaní.
Posledních mnoho dní jsem zahrabaná v práci - papíry, zavalená - dětmi a vyčerpaně chodím domů. Po cestě si koupím něco malého na sváču a pak buď jedu na kole nebo se procházím centrem Prahy. Miluji to naše krásné Hlavní město a miluji svoji práci a moc moc miluji svého manžela.




Začátek školního roku je plný příprav, papírování, dětí, papírování a zase nějakých příprav. Sem tam se něco někde smaže, upraví, uklidí. Pak se to zase vyndá a uklidí jinam. Děti ráno přijdou, trochu mě poslintají, ožužlají a spokojené odchází domů. Čas od času si pobreknou nebo hodí bobek do gatí. Pohoda. Já si jedu na vlně : "mám práci snů" a je mi bezvadně!

Když jdu domů, těším se až uvidím svého vlasy obrostlého muže a týden co týden mu slibuji sestřih, že mu bude zrak přecházet. Zatím jsem se k tomu ale nedostala. Snad tenhle víkend. Už mu to fakt trčí!

Z Gilmorových děvčat jsem plynule přešla na Big bang theory a jsem nadšená a vždy velice natěšená na další díl. Serie 2 je suprácká. Vlastně.. i ta poslední,kterou jsem začala byla super-úžo-úžasná! Kdo se také dívá?

A taky občas řeším nějaký ten manželský BIG PROBLEM. Asi není tak zcela manželský, ale je tak trochu spíše jen můj. Má jméno. Jmenuje se RUČNÍKY. Dlouho jsem nevěděla, jak to ten můj chlap dělá, ale týdně peru 6-8 ručníků. Počty mi dělají čas od času problém, tak si to zoopakujeme : 1 ručník velikosti malý na mou hlavu, 1 osuška velikosti velký ručník na tělo, jeden malý v koupelně na ruce, jeden nejmrňavounkatější ručníček v kuchyni + 1 chlap v rodině = 6-8 ručníků týdně! Zvláštní rovnice že? Po dlouhém výzkumném pozorování jsem na to přišla: 1 ručník na židli pod oblečením, 1 ručník pod polštářem (nechápu!), 1 ručník se suší a 1 používá. A já že přeháním? Rozhodně! To se stalo mimořádně. Po návratu z víkendové vídně se to mimořádně stalo zase. Přehánění na 2!

Lovely Vienna weekend!
YES!
Čtyřhodinová cesta v busu tam a zpět. Tam za mých neustálých připomínek : " No to snad ne?!" - jeden řidič si stříhal nehty kleštičkama na nůžky a druhý si za jízdy po D1 i mimo ni neustále telefonoval. Pak na červené zastavil bus, hodil ručku a šel na záchod. Pohoda bejby! Druhý si šel ven zakouřit. No tak to nemyslí vážně? Znovu jsem se ozývala stále a stále dokola. Bylo mi to k prdu. A k prdu je taky manželova stížnost. Německy napsal, že se mu to nelíbí. Anglicky mu odpověděli formou ctr+c ctrl+v. Mužík nelenil a naglicky odpověděl. Oni lenili a odpovědli ctrl+c ctrl+v to samé znovu v němčině. No to snad ne na třetí? :D

Ach ta Vídeň! Město snů a zázraků? Pro mě rozhodně!
PS: Chci tam žít, chci tam žít, chci tam žít. Ach.. moc bych tam chtěla žít.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama