Učitelka X kluk

2. srpna 2016 v 11:04 | Simona |  Den za dnem
Rozhodla jsem se, že s vámi podělím o jednu příhodu z nedávné doby. Nastoupila jsem do nové práce. Znovu jako učitelka - ale čeká mě kariérní postup, zanedlouho. První týden v nové práci jsem byla v přímé pedagogické práci. Děti supr. Maličké, ale je jich málo, tak se to dá. No a na prázdniny je u nás na zvykačku jeden 3letý chlapeček. Od září nastupuje do běžné mateřské školy a maminka ho poslala do světa na zkušenou. Zkouška to je. Pro všechny zúčastněné!


Slunko svítí, přímo sálá, nebe bez mraků, vyrážíme směr hřiště. Jedeme tramvají, děti natěšené, my učitelky také. Všechno probíhá v pohodě a lahodě až do chvíle, kdy se asi po paté dotyčného zvykáčka ptáme, jestli se mu náhodou nechce na záchod ? NECI! Zařve a odběhne pryč. Sledujeme zbytek dětí a pak mé nešťastné oko padne na zvykáčka. Je celý mokrý. Počůraný. Nevadí. Je hezky. Oblečení jsem dala na slunko. Chlapci znovu (po kolikáté už?) vysvětlila, že si musí říct, když se mu chce čůrat. NECI! Ozve se z jeho roztomilých úst a vydává se vstříc hřišťovému dobrodružství. Hřiště se poamlu začíná plnit matkami s dětmi, babičkami s vnoučátky a dokonce přijde ještě jedna malá školička. Místa je tu ale dost, zůstáváme a kontrolujeme děti, snažíme se zabránit rvačkám a usmívá se na okolí. Z druhé strany hřiště se ozývá jekot a několik málo pohledů se na nás otáčí. AHA! Asi nějaký problém s naším dítěte. Jdu! A vyrážím směrem odkud se jekot ozývá. Ne. To je nějaký prcek. Kolem mě si to šine zvykáček s lopatičkou a ječí : " NEDÁAAAAM!" Hm. Tak přeci jen naše dítě. No nic. Jdu to řešit. Tak to řeším. Vysvětluji. Nemůžeš, podívej, líto, to nejde. "NEEEEECIIIIII"" Matka batolete to docela dává a když jí lopatičku vracím říká, že to neváááádí, že jsou to jen děěěětííí. Hm. Jdu zpátky k lavičce. Klidu a ticha si užívám asi tak tři minuty, když přiběhne zvykáček a přímo vedle nohy mé kolegyňky hodí bobek. Všechny přítomné matky sledují onu událost s jakousi opovrženíhodnou fazónou. Kolegyně na mě vrhne vyděšený výraz a utíkajícího zvykáčka chytí za ruku se slovy: "To snad nemyslíš vážně?" V hlavě se mi honí, že myslí, protože jinak by tam ten bobek nebyl. Skupina matek, která se doposud zaujatě věnovala sektářství jménem šátkujeme se po výkřiku učitelky otočí a sledují tuto novou show. No nic. Beru ho a odcházím k záchodům. Vysvětluji znovu, záchody, dívej, potřebuješ, musíš si říct, to nejde tohleto. A zase to jeho: " NEEEEECIIIIIIII!" To už je i na mě moc, ale s učitelsko - mateřskou trpělivostí to spolu probíráme. Jo, jo, jo a jde zpět na hřiště.

"Dětiiii odcházíme!"
"NEEEEEECIIIIIII!" a zdrhá.
"No honit se s tebou nebudu, prostě odcházíme na oběd!"
"NEEEEEEECIIIIIII!" a zdrhá zase.
V tuhle chvíli jsme v přímém přenosu na nejhroší učitelky na světě.
Jde tam učitelka jedna, přemlouvá.
Jde tam učitelka dva, upozorňuje.
Jdou tam obě a mají toho dost. Oznamují, že odchází a že tu zůstává.
"NEEEEEECIIIII""
Fajn! Tak jdeme!

K mému zjištění je mu to naprosto jedno a provozuje cosi mezi přemetem a jízdou na šlapacím kolotoči. Tak fajn ty jeden malej nešťastnej chlapečku. Jdeme a bez debat. Sedá si, kope do mě, histericky řve. Potím se, sleduji ty oči, co sledují mě a mám chuť na ně zaječet, že to je výsledek té individuální, alternativní výchovy, kdy se dítěti neustále všechno vysvětluje. Musíme opravdu odjet. Všichni. Nemůžu nechat jet kolegyni tramvají samotnou s deseti dětmi a to dítě ječí to jeho NECCIII! Mám toho tak akorát dost! Beru ho do ruky, celá spocená, okopaná a poplivaná jeho sekrety ho táhnu z hřiště ven. Vyprovází mě několik desítek pohledů. Než zavřu vrata rychle zkontroluji kolik těch matek má zapnutý telefon a natáčí si mě. Posledních několik dní jsem strávila na youtube hledání : "Jak učitelka táhne dítě z hřiště a používá násilí".

Ne. Nestěžuji si. Jen... bylo mi zatěžko, když jsem ho musela odtáhnout, ale šlo tu i o ostatní. Bylo mi hodně zatěžko, když na mě všichni hleděli s výrazy : " tak co účo? Jak si poradíš?". V hlavě se mi honí, že jednou budu hrozná máma! Že jednou mé dítě bude přesně za takovéhle scény děsně bito! Že jednou až mi učitelka řekne, že si moje dítě snažilo vztekáním prosadit svou, budu se strašně zlobit a bojím se, že budu ta nejhorší máma na světě, co je na své děti přísná a všechny pohledy ostatních matek mi budou úplně u liščího ocasu!


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lotty Lytton Lotty Lytton | Web | 2. srpna 2016 v 11:45 | Reagovat

Hrozně moc tě obdivuju!

Už by ten parchant malej schytal facku a já bych byla bez práce :D
A nemyslím si, že budeš hrozná máma. Takovýhle děti jsou prostě na zabití :D

2 lennyspis lennyspis | E-mail | Web | 2. srpna 2016 v 13:14 | Reagovat

NECIII :D Pokud by to s ním dál nešlo, můžete prostě říct, že od k vám září nepůjde? :)

3 denikmanzelky denikmanzelky | E-mail | 6. srpna 2016 v 19:04 | Reagovat

[2]: Já jsem si chvíli říkala, jestli s tou prací nepraštím sama.. Ale pak jsem uvědomila, že to chce jen trpělivost a trochu přemýšlení a za pár měsíců to třeba bude dobrý. Ovšem, dal mi zabrat holomek!

4 denikmanzelky denikmanzelky | E-mail | 6. srpna 2016 v 19:04 | Reagovat

[3]: Od září jde do jiné školky...

5 Karla Karla | Web | 26. srpna 2016 v 7:46 | Reagovat

Klobouk dolů, já bych ho asi odtáhla smykem :) co na to říkají jeho rodiče?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama