Tak nějak

23. června 2016 v 22:40 |  Den za dnem
Ráno, budík. Nechci! Strašně nechci. Zvoní. Na mou žádost ho manžílek přesunul někam, kam pro něj budu muset jít. Musela jsem. Zvonil. Dvakrát. Hajzlík! Má snaha brzského vstávání je marná. Asi geny.


Dneska jsem byla zase na hlídací návštěvě a náramně si to užila. Slunce, vtipná společnost, příroda, zmrzlina, ledová káva, těžká pohoda. Překvapilo mě, když se mě čtyřleté dítě u "kafe" zeptá : " A co tvůj manžel?" s výrazem : CHCI TO VĚDĚT. A nebo ta chvíle, kdy se loučíte a on říká, že vás má teto Simčo rád! haštag: zulíbalabychho!!

Ten vesnický život je fascinující.


Taky jsem se mohla trochu kreativně projevit. Zítra jdu na svatbu kamarádky hlídat pár dětiček.



Po téměř dvou nezaměstnaných měsících jsem vyspalá až tak moc, že neusínám jako první. Což se ukázalo jako ne příliš ideální. V našem krásném 9ti měsíčním manželství se začíná projevovat takový neduh. Ach.. kolikrát jsem slyšela starší páry vyprávět o rozdělených ložnicích, vlastních pokojíčcích, pokojích na konci chodby..A nyní jsem došla k poznání. Můj manžel chrápe! Začne chrápat asi tak 20 minut po tom, co usne a asi tak 15 minut před tím než usnu já. Takže pak nespím dlouho vůbec. Když už to opravdicky nejde vydržet, pohladím ho po tváři a on se odtulí a otočí. V tu chvíli mám jedinečných 10 minut na usnutí. Ale za deset minut si nestačím ani vytvořit vhodnou placku z polštáře, natož natvrďáka usnout. ( Učím se spát s chrapotem )

PS: Všem chůvičkám a opečovávatelkám a hlídacím tetičkám zdar!


S.



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama