Konec týdne

17. června 2016 v 10:03 | Simona |  Manželský život
Včera Honza povídá naší mladičké návštěvě, že jo, že na dovolené klidně můžeme mluvit o tom, jaké to je v manželství po roce - naučil jsem se umývat vanu. Já se smála, on se smál, oni ne. Mlčeli a nechápavě zírali. Však oni jendou pochopi, mlaďoši!



A jelikož mám problém se svojí postavou a donedávna jsem měla i problém s nedostatkem času, začala jsem s volným časem zase aktivněji běhat. Moje nová hra spočívá ve vytyčení si nějaké lokality v Praze, dojet tam mhd a pak běžet domů. Je to dobrý, akorát to, co jsem si vždycky vytyčila na něčem ztroskotalo. V tomto týdnu jsem si vybrala Lihovar - Radotin a Stromovka - Dejvice - Smíchov. První verze skončila ve chvíli, kdy jsem potkala 176, vyjela na Strahov a pak 191 na Vypich a pak šupky dupky dolů. Běh to byl famózní. Halvně s mojí soutěživostí. Měla jsem krásný čas, krásný počet km a najednou mě předběhl jakýsi týpek rozhodně tak o 10 let starší než já. Nenechala jsem se rozhodit a začala jsem pomaličku zrychlovat. Pak už jsem skoro sprintovala a nemohla. On si jen tak ladně pohupoval a stále se mi vzdaloval. Začala jsem se uklidňovat, že chlapi prostě běhají rychleji než ženský a docela jsem se zaklidovala. Definitivně jsem se uklidnila, když jsem slyšela sípání jakéhosi cyklisty. Pak mě předjel z kopce dolů a za chvíli funěl zase nahoru a takhle ještě jednou. Cyklistů s mapou tam bylo několik. Že by orienťák? Můj sípavě nadávající oblíbený nadávající sípavec orientační smysl asi neměl, ale to mi nevadilo. Nesmála jsem se mu. Ale posmála jsem se.

Druhá verze .. ta byla nadější, ale taky nedopadla. Telefonovala jsem a nastoupila do špatné tramvaje. Tak jsem vystoupila na Jindřišské a běžela k Vltavě a pak podél Vltavy furt pryč a po nevim kolika km jsem to otočila a frčela zpátky směr centrum. Bylo dusno. Bylo velké dusno a já měla dost co dělat. Ale dala jsem to! A včera s předpovědí počasí šíleně obrovských bouřek a černým mrakem nad hlavou jsem si řekla, že ne. Že se proběhnu někde tady. Tak třeba na Petřín. A tak jo. Tak jsem běžela. Chtělo se mi vypustit duši! Ten kopec je fakt kopec! S mezipauzama... a dala jsem to! Dolů pak jen s mírným výklusem a s pocitem největšího sportovního výkonu století. Nedávno jsem někde četla, že čecháčci teď všichni běhají, že je to takový novodobý fenomén. Běhěla jsem už před 6 lety a i tehdy potkávala spoustu běžců. A jestli je teď běžců mnohem více.. tak jo. Budeme v té naší krajince zase o něco krásnější a zdravější.








 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama