Poslední den v práci

28. dubna 2016 v 16:31 |  Manželský život


Ráno vstávačka v pět. Tůze se mi nechce. Jako vždycky. Ani poslední den tomů není jinak.
Včera jsem strávila 3 hodiny u trouby, abych upekla pro 15 lidí v práci nějakou sladkou rozlučkovou tečku. Chvíli to vypadalo, že do toho kopnu a nic nebude. Tak to nakládám do batůžku a odcházím vstříc poslednímu dni v práci se zvláštním nádechem smutku a radosti zároveň.



Ráno bylo ještě hektičtější než normálně. Rodiče se zbláznili a nosili dary, květiny i přání do života. Prej se mám mít dobře a máme mít hodně dětí a hodného manžela. Vyřídím! Držím slzy, co to de. Jenže pak už to nějak nejde.. tak tam tak stojíme, brečíme a přejeme si všechno dobré v životě. Prý budou na svojí první paní učitelku pěkně vzpomínat. Tak jo. Já si taky vzpomínám.. vzpomínám si, když tam loni ty miminka přišly. Maličkaté, vystrašené, baculaté tvářičky, které se jen ustrašeně dívaly a nevěděly coby. Jo, jo.. taky budu vzpomínat.. jak se z nich klubali rošťáci a z každého toho miminka vyrostla velká jedinečná osobnost. No.. radši konec sentimentu. Etapa práce ve školce je teď za mnou a přede mnou jsou hory knih! Neverending story fakt! Kolegyně se přišly rozloučit... a ty slzy! Já bych je ... ach jo. Nemám ráda loučení! Nemám! Nemám! Nemám! Je to děsný.. držím se, snažím se být v klidu a přitom se to ve mě uvnitř hroutí. A já vím, že až budu sama, budu řvát jako tele! A taky že jo.. nasedám do auta. Za okny nakvartýrovaná kolegyně a naše teta Markétka a mávají. Mávají pořád a mě se nechce jet.. Ale jedu. Jedu a řvu. A taky vím, že se s nimi ještě někdy uvidím. Ale už to nebude ono. Na mojí židli bude sedat od pondělka jiná, nová úča a já z toho jsem nervózní. Jaká asi bude hm? A jak se bude chovat k dětem. K mým dětem.. Ach jo. No. Něco končit jeněkdy moc těžké!

A teď je čas jít něco dělat.. třeba můžu dopéct něco pro Honzíka. Včera se ozvalo nejdříve vrz - lednice, pak Óóó! - na dort a nakonec to asi nemůžu jíst co? Ne. To je pro holky Honzo. Mrzuté.. Zůstal mi máslový krém. Tak asi budu dělat ženu a pak budu dělat.. hmm.. školu.. brr.. budu z toho mít osypky!

Pac a pusu deníčku.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Fredy Fredy | Web | 28. dubna 2016 v 16:53 | Reagovat

nádherný květiny :-)

2 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 28. dubna 2016 v 19:02 | Reagovat

Když něco končí, tak něco nového začíná... :) Takže držím palce!
PS: Mě taky zítra čeká vstávání v pět.. -_-

3 Síma Síma | E-mail | Web | 29. dubna 2016 v 10:10 | Reagovat

[2]: Vstávání v pět je šílený! Většinou až tak kolem osmé jsem schopná říci ahoj nový dne! No.. začíná mi kolotoč učení.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama