Zítra to zkusím znovu.

15. března 2016 v 21:09 | Simona |  Manželský život
Pondělí, 15.3

Možná mě manžel líbe na tváře a já z toho usuzuji, že odchází do práce. Jsem ale pořád ve snění. Nechce se mi z něj pryč. Je to krásný se. Sním si o světě, který nemám a nebudu mít. Už, už se blíží probouzení a já z toho světa nechci pryč! Zatraceně nechci!

Otevírám oči a H. nikde. Jsem tu jen já a smutek. Pozůstatek snu. Vstávám prdkou napřed. Nemůžu najít bačkoru, ani jednu. Fajn. Jdu čůrat bez nich, zebou mě nohy. Nic není, jak má být. Koupelna, patnáctiminutovka jógy, koupelna, zdravá snídaně, prohlížím se v zrcadle (nelíbí se mi to, co vidím), nakvašeně odcházím. Je cca 8.30. Hm!

Doma trochu poklízím, učím se, vařím si oběd, dělám kafe do hrnečku a odcházím procházkou na vlak. Musím se projít a vyčistit hlavu. Srovnat myšlenky. Po cestě kupuju zdravou sváču i holkám a nálada se začíná měnit. Dokonce se usmívám. Těším se na kafe!!

Cesta ve vlaku je příjemně nepříjemná. Nemůžu se učit, protože je tu dost NAHLAS povídajích děcek. Ale spící pán naproti mě vypadal spokojeně. Símo, nestěžuj si! Hlavně, že jedeš, máš spoustu kafe a svítí sluníčko. Kluk naproti mě se usmívá do neznáma a život je vlastně fajn.

Celé odpoledne ve škole mě odrovnalo. Po víkendu jsem vždycky jak zblbnutá. Naprosto K.O odjíždíme s holkama domů a po cestě vyprávíme a v mezičase mlčíme. Z rádia se ozývá : " čauky mňauky, zahrejeme si tohle a tohle" Výběr nic moc, mluva ještě horší. Únava vrcholí a romrzelá nálada právě vyskočila do červených hodnot. A mám hlad. To je začátek konce. Jsem úplně protivná. Před očima stále ten sen, který se mi nemá zdát!

No a doma to schytal můj H., který tiše sedí a píše. Dvě věty a mám toho tak akorát dost. Uklízím se do ložnice a před usnutím si říkám:" Jo, tak zítra to zkusím znovu".

PS: Myslím si, že je to v pořádku. Myslím si, že se leckdy něco nepovede, pokazí se to, ale to přeci nevadí. Nebudu to zahazovat, jen to opravím, zkusím znovu. Vždycky, když říkám dětem ve školce, aby to zkusily ještě jednou, tak vím, že to třeba nezvládnou, ale třeba i zvládnou. A hlavně, kdyby si to nezkusily stokrát, tak by se to nenaučily. Možná, že bude ještě stovky takových mrzutých dní a pak se s nimi naučím pracovat a možná, že taky ne. Možná, že mrzuté dny budou vždycky mrzuté.. Pak velmi lituji svého milovaného, trpělivého manžela.

A váš den, který byste nejraději zkusili znovu?

S.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 girli girli | Web | 16. března 2016 v 15:19 | Reagovat

Téma jsme uchopily podobně a to jsem si myslela, že jsem nejvíc nejvynalézavější... Nejsem, no :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama