Víkend a ranní káva

21. března 2016 v 10:06 | Simona |  Manželský život
Pátek:
Ty brďo! Co bylo v pátek? Áááá už vím. Učení. Respektive všechno kolem a pak učení! Něco jsem však přeci jen zvládla.
Venku bylo tak nádherně, že jsem se mezi tím něco delám a nic nedělám musela jet projet. Stromovka a kus dál podél Vltavy a pak zpět. Hodinová jarní nádhera. Ve Stromovce jsem se zasekla pohledem na slackline ve vzduchu. Vážně ve vzduchu! Vypadlo to skvěle náročně! Zápis do deníčku: "Příště si to musím taky zkusit!" H. přišel z práce ještě za světla: " Je na tom kole světlo?" Já: "Ne, na tom zeleném ne. Ještě tak hodinu ho potřebovat nebudeš." A pak jsem asi hodinu a půl trnula hrůzou, že je někdo pod koly aut. Tma byla asi během 30 minut!

A večer nejskvělejší zpráva o mém budoucím profesním uplatnění!


Sobota:
Oba ve škole, každý ve své učebně a šprtáme!
Domů jsme se vydali pěškobusem přes Národní divadlo. A ejhle... co to mé oči nevidí? Dyzajn market?! On je desing market? No neke..!! Honzův zděšený výraz a mé jiskřící oči nadšením nebyly zrovna v souladu. Už nebylo úniku! Byli jsme tam! Razantně mě chytil za ruku a táhl skrz dav. Mé oči těkaly ze strany na stranu a ústa mluvila: " Jéé, óó. dííívej, to je krása!" Nedíval a táhl mě dál. Měla jsem nápad: "Mohli bychom si dát domů tašky a pak se jít projít třeba sem hm?" Opět ten zděšený výraz a pak se to stalo! Zuřivě mávající Zůza se objevila jako rytíř v blištivé zbroji! Vysvobodila princeznu (Honzu) a zachránila poddané (Mě)! Její nadšený hlas zněl tak blízce a mile! Já: "Jasně, že jdu s Tebou!" A bylo to náááádherné.. dvě vdané ženy s peněženkami nabitými municí! Já nakonec neutratila skoro nic. Ale naše čtyři dyzajnová oka padla na jarní pánské bundy a kabátky od značky God save the voox a bylo! Zrovna včera ten můj fešák (tak ho pojmenovaly mé spolužačky, je jim asi 40) povídal, že by nějakou bundičku ocenil.

Peču švestkový koláč.
Večerní návštěva snoubenců a tři lahvinky vína.
Svět je krásný!





Neděle
Zase jdeme pozde do shromáždění. Bydlíme hned po kazatelovic nejblíže! H. se těší na společný oběd: "Doufám, že bude guláš!" Nechávám se slyšet, že jsou všichni chlapi úplně stejní a že je to s ním hrozné! Myslím si, že má před očima kotel masa a moje slova jsou jen ozvěnou na chodbě. Nevadí, nevadí.. já doufám, že guláš nebude.

Byl guláš!
Nevadí, nevadí! Bylo i kafe!

S motivovaný manžílek s výrazem TO ZVLÁDNU vyrážíme ruku v ruce opět k Národnímu. Jdeme cíleně do rohu a já se nestačím divit jakého fešáka jsem si to vzala! Se sjetým výrazem ON JE TAK SVĚLEJ A ÚŽASNEJ odcházíme s plnou taškou. Mám radost a potutelně se směju. Není to tak dávno co mi povídal, že si jeho švagrová bráchu stylově upravila k obrazu svému. Hmm... Přemýšlím, že by k tomu potřeboval ještě nějaké stylové triko. Tak zase příště markete.








Ponděli ráno

Někdy, spíše často, si říkám, že moje tělo je tak 90% tvořeno kofeinem. Kávu jsem tak do jednadvaceti vůbec nepila, nechutnala mi. A teď? Vůně čerstvé kávy je můj hnací motor! A když ji mám z darovaného hrnečku z táborských dílen Rolnička, je to úplně nejlepší!

Pěkný týden!


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Fredy Fredy | Web | 21. března 2016 v 12:03 | Reagovat

snad chutnalo...vypadá to senzačně :-)

2 Síma Síma | E-mail | Web | 21. března 2016 v 12:16 | Reagovat

Já neměla ani kousek! Takže asi chutnalo :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama