Já som sa zamčela Simonka!

5. března 2016 v 10:58 |  Manželský život


Simonka, já som sa zamčela!


Kdo nezažil, nepochopí.

Než jsem se stala učitelkou, hlídala jsem děti. Šárku jsem začala hlídat, když jí byl ani ne rok. Byla maličkatá, rozkošná, blonďatá.. skoro jakoby byla moje! :)

Občas spávala u mě doma. Náš byt je činžovní starý byt a sem tam něco nefunguje a nebo funguje jinak než by mělo. Třeba dveře na záchodě. To byly Šárce asi dva rok a kus. Možná už skoro tři. "Idem se vyčůrat Simonka" zahlásila, zvedla se z pokoje a odešla. Stála jsem v kuchyni a vařila večeři. Najednou se ozvalo cvak, cvak a radostný hlásek mi oznámil: " Simonkaaaa, já som sa zamčela!" Její pýcha ze zvládnutí úkolu byla patrná přes ty velké těžké bílé dveře. No ty vole! Napadlo mě. Co teď jako budu dělat? Když jsem se takhle jednou omylem zamknula já, tak jsem se ven dostávala horko těžko asi 20 minut. Hlavně nepanikařit! Nešlo to. Zpanikařila jsem! Totálně! V hlavě jsem měla představu malého dítěte, které se splachuje do záchodu a nebo vylézá ven světlíkem.
A nebyla jsem jediná panikařící bytost v našem bytě. Za dveřmi jsem jasně slyšela znervózňující Šárku, která začala brát za kliku a postupně zjišťovala, že to nejde.

V dalších několika vteřinách mi proběhlo několik scénářů :
1) Jdu za sousedem, aby dveře vypáčil.
2) Volám tátovi, aby přijel a dveře vypáčil. Zavrhnuto. Je 120 km daleko. Než přijede bude to dítě už dávno v potrubí.
3) Soused není doma, volám Hasiče, aby jí vyprostili.

Stojím tam tak před těmi dveřmi a najednou se slyším, jak velice důrazně a nahlas říkám : " Šárko okamžitě ty dveře odemkni nebo se budu moc hněvat!"
Šárka už asi ve stavu větší paniky než v jakém jsem byla já si odkašlala a řekla : " Ano, Simonka" a začala se prát s TÍM KLÍČEM. Cvak. Ty brďo. Chtělo se mi čůrat radostí! Vyšla ven a se slzami v očích mě objala a řekla, že je moc ráda, že mě má. Má úleva by se dala nacpat do kamiónu. Celý den se ode mě nehla! Ocásek mi chodil za prdelkou a když šla čůrat hlásila, že si nechá otevřené dveře jo?


Zcela jsem pochopila jaké to je mít o někoho strach a zároveň vztek. Ne, že bych ho do té doby neměla,ale mé vnitřní pojetí nabilo zcela nový rozměr! Následně jsem se dozvěděla, že dosti podobným nevinným způsobem zamkla svojí maminku na balkóně ve třetím patře. Paráda. Ještě, že bydlíme v přízemí a nemáme balkón! Záchod byl ještě zlatý!


Není k sežrání?


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama