Cesta na líbánky

12. února 2016 v 19:17 |  Manželský život
Neděle po svatbě

Brali jsme se v sobotu. Takže následující týden jsme se chystali strávit na Slovensku v kraji Liptovského Mikuláša. Mimochodem místo geniální. Doporučuji na dovolenou s dětmi i bez. Je to kraj plný aktivit - kola, výlety, hory, jeskyně.. no nádhera:) Tak zpět k neděli. Ráno ještě zbytek balení, klasika. V týdnu před svatbou pro to skutečně nebyl čas :D Doslova jsem naházela věci do tašek a vyrazili jsme. Plán byl jasný : Budeme se v řízení střídat.

Byli jsme svoji asi tak 23 a půl hodiny a slyším: " No kolik to jedeš?!". " Manželi jedu tolik, kolik jedu." Odpovídám. Jela jsem 140 - 150 po dálnici směr Slovensko. Honza: "Aha! Tak jezdi normálně! " Grrrr... docela to ve mě vřelo! Že by hádka? Hmm.. po střídání jel Honza kolik? Aha! 140 ?! No co byste mu na to řekli?! Každopádně celou cestu mi do toho kecal. Fakt. Kecal. Jsem sice blondýna a ženská, ale za svým řidičským umem si fakt stojím. ( ikdyž už jsem jednou bourala - ALE bylo to moje chyba tak půl na půl) A tohle kibicování mě přivádělo k šílenství. Představovala jsem si, že to není můj manžel a že ho vysazuji na nejbližší benzínové pumpě a vehementně mávám! :D Fakt!

Jakmile jsme dorazili na místo představa mávání se vypařila a v hlavě se mi rojily myšlenky a barvité představy našich slovenských líbánek.. Tyhle představy trochu zazdila teplota v našem pokoji. Byla tam zima. Slovy ZIMA! A nemohli jsme přijít na to, jak to regulovat. Ale.. nechtěla jsem si kazit náladu. Po dlouhé a horké sprše jsem si oblékla to nejteplejší, co jsem měla ( dokonalá představa líbánek že?) a zalezla pod péřovku.

Ponděli : Halušky! Chci halušky! Po důkladném prozkoumání celého Liptova jsme se jali hledat vhodný stravovací objekt. A našli. A bylo mňami! Až doma jsme zjistili, že jsme automaticky narazili na nejlépe hodnocenou haluškovou restauraci ve městě. Super:)
Úterý : Bylo mi jasně ukázáno, co se ode mne v manželství očekává. Baranec! Polsky: Baraniec je jeden z nejimpozatnějších vrcholů Západních Tater. Po Bystré a Jakubiném je v tomto pohoří třetím nejvyšším vrcholem. Zdroj Wiki. 2 184 m.n.m. Jo. Je to vyšší než Sněžka a ta byla do té doby mým maximálním vrcholem jednou za x let! Šlapeme, předbíháme lidi, posíleni naší vzájemnou láskou jsme vyšli na vrchol. Nááádhera.Výhled. Slunce. Dokonalost. "To ale není vrchol Símo, ještě 450 m" Povídal Honza. Já na to "OK". Jenže ten můj milovaný manžílek mi neřekl, že je to výškové převýšení. Dalších několik km bylo soustavně do kopce mezi krajem nikoho a ničeho a ... začalo sněžit. Jenže víte co? I přes hromadu keců jsem to vyšlápla. A na vrcholu se začala obávám sestupu. Chvílemi jsem se bála, že budu vdova. Foukal vítr. Kdo tam byl, tak ví, že se jde docela kus na takové cestě necestě na kraji jakési rokle. Ale stálo to za to. Po cestě dolů jsme potkali nějakého týpka : " Hey guys, can I go up there?" a ukázal na další mega vrchol. Na sobě měl šortky a takovou slabou bundičku. Prý to, co my jsme šli asi 5 hodin, běžel. Dostal manželčino svolení a rok co rok jezdí běhat po horách různě po světě. Koukám na Honzu a vidím, jak má naprosto chápávý výraz. No dobře. Kam budu jezdit já? To musím ještě vymyslet.

Středa: Ne Honzí! Dneska fakt nikam nešlapu. Zoufalý výraz. Wifi a šup frčíme do termálních lázní. Och ach och. Chrochtám blahem!

Čtvrtek: Turistický výlet do údolí. Odkdy je údolí do kopce netuším. Ale.. poprvé v životě jsem slyšela živého medvěda nebo krávu ( dle Honzi) ve skalách.

Zbytek svatebky se odehrál v poklidném tempíčku : jeskyně, procházky, jídlo a slovenská zábava. Dokonce i teplo v pokoji jsme nakonec měli. Nevím, čím jsem si to zasloužila, ale po cestě zpět jsem nebyla peskována za styl své jízdy. Velmi jsem se snažila jet maximálně kolem 130. No.. a začal nám manželský život.





 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama